Když si uvědomím, že za tři měsíce už za sebou budu mít tři z devíti maturitních zkoušek (a to jsem se ještě o jednu ušetřila certifikátem z frániny), přeběhne mi mráz po zádech, kterej záhy vystřídá studenej pot. Tři měsíce. To je fakt docela málo. Před měsícem byly Vánoce. Před dvěma maturitní ples. A před třemi podzimní prázdniny. Nebylo to sakra všechno někdy minulej tejden?!
Člověk si řekne, že je to relativně dlouhá doba a že je to takzvaně v pohodě. Ale lidi, to se párkrát vyspím a jdu. Dneska na mě dolehl zvláštní pocit, že všechny ty otázky nemůžu stihnout zpracovat
(a to jsem na tom ještě relativně dobře - vůbec si neumím představit, že jsem v kůži někoho, kdo nemá vůbec nic). Začíná mě děsit maturita z výtvarky, kterou jsem na začátku roku vyhodnocovala jako výbornou volbu. Ukázalo se, že ručně nakreslit kalendář není až taková legrace a vymyslet
k tomu dvacet otázek není už vůbec žádná legrace. No nic, pomalu se dostáváme k "jádru pudla"...
Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s tím, že kdykoliv dělám cokoliv, co není do školy, zachvacuje mě nepříjemný pocit flákání se, nicnedělání a ztráty drahocennýho času. Připadám si zkrátka tak, že prokrastinuju. Proto třeba píšu článek o prokrastinaci místo toho, abych pokračovala v maturitní otázce číslo 23 nebo kreslila plánovač na měsíc únor do toho skvělýho maturitního kalendáře. Na druhou stranu jsem měla dojem, že ten článek napsat musím, protože ty pocity, co vám tady popisuju, nejsou jenom moje. Zjistila jsem totiž, že podobně se cítí poměrně dost lidí v mým okolí. To mě vlastně donutilo se nad tím pořádně zamyslet. A došla jsem k závěru, že cítit výčitky svědomí z toho, že jsme víkend strávili na horách, odpoledne s přáteli nebo večer s knížkou, filmem nebo klidně i přihlouplým seriálem místo s otázkama, učebnicí nebo počítačem, není v pořádku. S tím se musí něco udělat. Je totiž důležitý odlišovat prokrastinaci od odpočinku, seberealizace a vůbec - normálního života. Studovat přeci neznamená nežít. Zkoušky jsou důležitý, ano, a ty maturitní dokonce hodně, ale zase neznamenají úplně všechno. A tohle neplatí jen pro maturanty, ale i pro všechny ostatní studenty, středoškoláky i vysokoškoláky. Někdy zkrátka všichni potřebujeme trochu "upustit páru", starosti hodit daleko za hlavu (přísný zákaz otáčení!) a užít si trochu času pro sebe úplně bez výčitek a stresu.
Ujasněte si, při čem si nejvíc odpočinete. Možná vám dělá dobře se zavřít do pokoje, zalézt pod peřinu a číst si, možná naopak potřebujete být aktivní a pořádně se zničit při sportu. Nebo rádi kombinujete obě možnosti. Dopřejte si přesně to, o čem víte, že si tím "dobijete baterky". A i když je to čas od času potřeba, nebuďte pořád sami. Domluvte se s kamarády, dejte si někde dobrej oběd, sedněte si do kavárny nebo příjemný hospody a povídejte si. Hlavně o tom, co vás všechny rozesměje. Úsměv a smích opravdu umí zázraky a mně osobně hodně pomáhají. I když se to možná někdy nezdá, smát se můžete skoro v každý situaci a věřte mi, že nadsázka a její maximalizovaná forma zvaná sarkasmus zachrání úplně všechno. Doufám, že zaberou i na ten předmaturitní stres. Každopádně optimista vždycky působí líp a sebevědoměji než pesimista, takže když něco nevíte, hlavně se usmívejte a tvařte se, že je všechno v nejlepším pořádku. Ale přetvářkou to nekončí. Aby to fakt fungovalo, musíte tomu sami uvěřit. Vždycky věřte tomu, že ať už stojíte před bůhvíjak těžkým úkolem nebo jste v sebenepříjemnější situaci, vždycky to zvládnete. A když se nebudete stresovat, zvládnete to dokonce s mnohem větší úspěšností.
Na závěr bych chtěla dodat, že děkuji všem, kteří obětovali svůj čas a tenhle článek si přečetli. Doufám, že právě odpočíváte nebo to máte po jeho přečtení v plánu. Já se po tom psaní cítím skvěle a vůbec mi nevadí, že jsem nestihla ani otázku číslo 23, ani plánovač na únor 2020. Protože já neprokrastinovala, ale seberealizovala jsem se.
Žádné komentáře:
Okomentovat