Hned v úvodu bych chtěla veřejně prohlásit, že se stydím - poslední článek jsem napsala na den přesně před třemi měsíci. Kam se podělo moje staré dobré pravidlo publikovat článek každých čtrnáct dní, to fakt netuším, ale na druhou stranu pro to mám celkem jasný, a doufám, že i pochopitelný, vysvětlení. V záplavě všeho toho ostatního, co jsem musela napsat (laskominy typu závěrečná práce nebo maturitní otázky), se už prostě bohužel nenašel dostatek inspirace ke tvorbě kvalitního (nebo aspoň slušnýho) textu hodnýho publikování. Takže pardon a doufám, že tento drobný příspěvek bude stát za přečtení.
Jako obvykle nebylo téma dnešního výplodu mojí mysli nikterak plánované. Ačkoli sem tam si do diáře nějaký ten nápad zapíšu, většinou se rozhodnu spontánně. A k dnešnímu počinu mě neinspirovalo nic jiného než moje milované sluníčko. Konečně totiž svítí. Většinou moc nepřemýšlíme o tom, jak paprsky a teplo ovlivňují náš život a jsme jednoduše jenom šťastný, že máme dobrou náladu. Ale dneska jsem si tu radost uvědomovala jak snad ještě nikdy.
Určitě se shodneme na tom, že člověk má asi tak o několik desítek procent lepší náladu, když je hezký počasí. A řekněme si to na rovinu - přestože i v zimě čas od času nějaký ten paprsek vyleze, není to
v tom jaru předcházejícím ročním období žádná sláva. Jaro už tu máme sice skoro měsíc, ale v posledních pár dnech se zrovna moc nepochlapilo. Teď to konečně přišlo!
Znáte ten skvělej pocit, co vás zaplaví, když se ráno probudíte a zjistíte, že venku zpívaj ptáci a přes závěs se snaží do vašeho pokoje dostat sluneční svit? A taky ho tak milujete? Hned se člověku vstává líp, a navíc ještě s motivací podávat nadlidský výkony. Jako by nám to světlo vlilo do žil lepší palivo, než na který jsme zvyklí. Asi jako když místo Naturalu 95 natankujete Natural 98 - taky vám to auto pojede se značně větší lehkostí.
Vzhledem k dnešním klimatickým podmínkám jsem se rozhodla patřičně využít dobře známé informace o obsahu vitamínu D ve sluníčku. Něco mi totiž říká, že by se mi mohl v průběhu následujícího měsíce hodit. Koneckonců, maturita už začala, pár zkoušek máme za sebou, o trochu víc před sebou a zásoba dobré nálady by nikdy neměla klesnout pod určitou hranici, no nemám pravdu? A moje kůže už několik měsíců neviděla nic jinýho než látku. Usoudila jsem, že si obě zasloužíme trochu vzduchu. Takže jsem odhodila tričko a tepláky a v hlubinách skříně vyštrachala letní výbavu. V šortkách jsem se pěkně rozplácla na terase, každým bílým milimetrem odhalený kůže načerpávala ten tolik potřebný vitamín D a snažila se hrát si na to, že je třeba červenec....
Když o tom teď tak přemýšlím, říkám si, že jsem to s tím odhalováním možná maličko přehnala a s odhazováním vrstev oblečení se lehce unáhlila, protože na teploměru bylo přeci jenom 22 stupňů. To není zas takový vedro. Tak jen doufám, že jsem si kromě vitamínový zásoby nepořídila i knedlík v krku.
