Hakuna matata

Článek týkající se jen toho, že nám končí další školní rok, by byl docela nuda. Na druhou stranu je to pro mě letos celkem důležitý, protože kdybych měla posledních deset měsíců shrnout, dalo by se říct, že byly výživné. Vyložte si to jak chcete. Proto tenhle drobný příspěvěk prostě musím napsat. Jinými slovy příchod prázdnin celkem slavím a mám v plánu si je patřičně užít, ale ještě než se do toho pustím, je potřeba pár věcí - jak se to říká - hodit za hlavu. Takže takový "hakuna matata"...

Úplně první věc, kterou jsem se v pátek po návratu ze školy rozhodla udělat, byl úklid šuplíků a řádné třídění jejich obsahu. Vyhodila jsem asi milion starejch testů, deset tisíc různejch papírů, úkolů, poznámek ze dnů, kdy jsem neměla sešity etc. Pak mi došlo, že spoustu těchhle záležitostí jsem si schovávala schválně s úmyslem "to se bude třeba ještě někdy hodit". Nebude. Fakt že nebude. Tudíž tohle všechno nemilosrdně letělo. Spolu se sešity na předměty, který mi letošním rokem definitivně a nadobro skončily. Ten zbytek, co považuji za užitečný, jsem si už pěkně uklidila a připravila. Nashle v září. Prozatím jsem to taky zahodila. Ale jenom za hlavu, ne do koše.

Nevím, jak to vidíte vy, ale současná teplotní situace mi nepřináší úplně prázdninovou náladu. Těch patnáct stupňů není zrovna na koupačku. No nevadí. Aspoň jsem ten čas využila k tomu, co většinou dělám až na konci srpna, a to lehký úklid mého spacího a pracovního prostoru, tzn. pokoje. A pustila jsem se rovnou do toho nejhoršího. Mám na mysli skříň. Ještě dneska ráno v ní byla navíc celá krabice oblečení, které jsem neměla už měsíce na sobě, ale vždycky si ho při každém selektivním úklidu pomalu se slzičkou v oku a lítostivým pohledem znovu složím a uložím zpátky tam, kde jsem ho objevila. Tentokrát ne. Házela jsem to všechno rovnou do krabice. Udělala jsem si ve všech přihrádkách pořádek a je to super. Věřte mi, že v uklizeném prostoru nejen lépe spí, ale vůbec všechno, co tam děláte, je pak daleko příjemnější. Jako by se vám najednou snáz dýchalo...

Takže než si začnete užívat volných dnů, hoďte za hlavu všechno, co vás jakkoli limituje. Nadechněte se. Pěkně zhluboka. Pak se usmějte. Nejdřív na všechny okolo vás, a pak i na sebe. Na to nezapomeňte - potřebujete to. No a pak už na nic nečekejte. Na všechny starosti zapomeňte a vnímejte jenom tu úžasnou volnost... Jestli vám to nejde, pusťte si Lvího krále. Je tam taková pěkná písnička, která vám poradí jak na to.

Millenials

O kom vlastně můžeme říct, že patří mezi Millenials? Když jsem se s tímhle pojmem setkala poprvé (myslím, že to bylo někde v obchodě kde zdobil tričko, který se mi děsně líbilo), tak jsem si myslela, že je to označení pro všechny lidi narozené na přelomu tisíciletí, tedy v době milénia. Ani jsem o tom moc nepřemýšlela, protože mi to přišlo celkem logický. Pak se ale tohle slovo začalo objevovat stále častěji a mě jako správného zvídavého studenta lákalo zjistit, co to doopravdy znamená. Protože až si příště koupím to tričko, bude fajn vědět, co na něm je a proč ho vůbec nosím...

Původně slovo Millenials vzniklo jako ekvivalent Generace Y a označovalo děti poválečné generace, tedy baby boomers. Zkrátka lidi, kteří vyrůstali ve své podstatě v moderním světě. Jenže z digitalizací, modernizací a celkovou globalizací a pokrokem úplně všeho se to tak nějak přehouplo a mezi mileniály dnes počítáme i děti, kterým je čtrnáct patnáct let. Za slovem mileniál se neskrývá žádná škatulka, která vymezuje přesné věkové rozpětí, ale spíš způsob života... To znamená, že vůbec nezáleží na tom, jestli je vám čtyřicet, dvacet nebo patnáct, ale rozhodujícím prvkem je to, jak žijete.

V dnešní době není žádný problém mnoho z kritérií splnit. Takřka pro nikoho. Tak třeba uspěchanost, věčná zaneprázdněnost a nikdy nekončící kolotoč povinností. Většina z nás má ve zvyku neustále kontrolovat maily, hned po probuzení brouzdat po internetu a zjišťovat, jestli nám během těch pěti hodin, co jsme spali (protože do noci jsme samozřejmě pracovali na strašně důležitém projektu) něco neuniklo a být věčně na telefonu. Když někdo nedejbože do druhého dne -  nebo spíš pár hodin - nereaguje na zprávy, okolí by mu nejraději už pomalu strojilo pohřeb. Nebo ho aspoň pořádně pomluví a poté, co se konečně ozve, mu to patřičně vytříbí. Tohle všechno asi znáte... Tak v čem se mileniálové liší od ostatních?

Tak jednoduše, stručně a jasně. Mají cíl, za kterým si jdou. Fakt, že mají práce až nad hlavu jim v podstatě nevadí. Jsou zvyklí studovat, pracovat, scházet se v kavárnách, nakupovat, cestovat, objevovat. Kdyby to neměli, nudili by se. Mít plný diář jim vyhovuje. A tohle všechno je baví. Millenials neodpočívají. Neumí to a ani o to nijak zvlášť nestojí. Stačí mít v sobě dost disciplíny a touha stíhat úplně všechno. Možná to zní až roboticky dokonale, ale být mileniálem je vlastně docela zábava. Čím více zájmů máte, tím více poznáte lidí, zapojíte se do mnoha projektů, naučíte se nespočet nových věcí. O to víc pak máte příležitostí, které můžete proměnit v šance a následně úspěchy. Zní to idylicky, co? V čem je tedy problém?

Moc práce totiž znamená málo času. Tím pádem minimum místa pro osobní život. Znát mnoho lidí není stejné jako mít kolem sebe mnoho přátel. I když je důležité, aby po vynaložené snaze přišla odměna v podobě úspěchu, úsilí je potřeba odměnit i v případě, že se žádný úspěch nedostaví. Pokud tedy máte pocit, že mezi Millenials zapadáte, nezapomínejte na sebe, na své blízké ani přátele. Občas si místo práce užijte trochu volna podle sebe. Klidně si na to vyčleňte místo v diáři. Prostě zábavu a volno dodržujte stejně poctivě jako práci. Jenom takhle totiž k něčemu ta práce bude, stejně jako Vaše budoucnost.