Notes

Poznámka autora:
Je úplně jedno, jestli si název tohohle článku přečtete anglicky nebo česky. Koneckonců náš český "notýsek" alias "notes" je odvozený od anglického výrazu pro poznámky...

Tak vám tu tak sedím a říkám si, že tu máme zase konec roku. Jako obvykle, teď, když zbývají poslední dva dny, mám pocit, že hrozitánsky rychle utekl. Ale když se nad tím zcela racionálně zamyslím, tak to fakt není pravda. Čas se spíš vlekl. Ne po celou dobu, ale ty nekonečné hodiny, dny, týdny, kdy jsem znuděně ležela doma, v noci nemohla spát a těšila se, až se zase budu moct normálně projít po zahradě, zatančit si při uklízení nádobí na tu skvělou písničku nebo třeba aspoň sama vlézt do sprchy, ty byly dlouhý dost. Jako by se všechno na nějakou dobu zastavilo.

Jakmile mi "sebrali" berle, koleno už si moc neoddychlo. Kámo, máme co dohánět, jsou prázdniny, tak koukej makat, ať z nich aspoň něco mám. A můžu říct, že jsem si pak každého kroku, který šel snáz, každého metru navíc, který jsem urazila, vážila. I času jsem si začala víc vážit. Teď jím nemrhám a snažím se naplnit každou vteřinu. Zkrátka jsem si řekla, že ten čas, co mi protekl mezi prsty, naženu zpátky. Udělala jsem to a bylo to skvělý rozhodnutí. Radím vám - naplňte každej, každičkej den. Co nejvíc se smějte. Když je třeba, klidně i brečte. Jenom jedna věc je podstatná - ke všemu musíte mít dobrej důvod...

Když se vám tohle podaří, pak budete mít na co vzpomínat. Ale zachovat si vzpomínky z každýho dne, to je zatraceně těžký. Ruku na srdce, spíš nemožný. Proto si ty nejlepší zážitky a momenty uchovávejte v poznámkách. Je jedno, jakou si vyberete formu - pište si je do diáře, popisujte fotky, zkrátka cokoli. Za rok touhle dobou, až nebudete mít o Vánocích co dělat, zasedněte k misce (popř. míse) cukroví, uvařte si kafčo (vylepšete si ho třeba vaječňákem, nemá to chybu) a vytáhněte je. Zavzpomínáte, zasmějete se, možná si i pobrečíte... Každopádně si budete moct říct: "Páni, letošní rok stál teda vážně za to!" A hned máte motivaci svoji myslánku (ano, jsem fanynkou Harryho Pottera a mám na mysli tu vychytávku v Brumbálově pracovně) do příštího roku rozšířit. Akorát si všechny svoje poznámky uchovávejte na jednom místě, ať pak neztrácíte drahocenný čas přemýšlením a hledáním. A víte co? Založte si notes!

PS: Všem vám přeji parádního Silvestra, ať už skončíte kdekoliv (hlavně když bude na co vzpomínat, že?) a pevný krok při vstupu do nového roku 2018.

Po svém

Tak a je to... Zítra je čtyřiadvacátého prosince a zase po roce přijde Ježíšek. Jen vám tak přemýšlím, že to všechno bývalo lepší, když jsem já sama Ježíškem nebyla a věřila na to, že si vážně vzal můj dopis za oknem a dárky pod stromeček mi osobně přinesl. Když se snažím rozpomenout, jaké pocity jsem jako malá mívala z toho všeho okolo Vánoc, mám chuť se zasnít a ještě jednou cítit něco podobného. A přesto, že se s těmito myšlenkami cítím příjemně, jsem přesvědčená, že vzpomínka nikdy nemůže být úplná. Lépe řečeno - nemůže nám dát tolik co ten daný okamžik, který se odehrává, popřípadě co se odehrál. Jako moje dětské Vánoce před lety. Říkám si, že to vlastně není tak dávno. Jediné, čeho se bojím je, že ta vzpomínka bude slábnout, až se nakonec vytratí úplně...

Jinak letošní Vánoce jsou de facto dost podobné těm loňským, předloňským, zkrátka všem těm předchozím od dob mé ztráty víry v Ježíška. Každý rok přesně vím, co příště udělám jinak a každý rok pak nakonec udělám špatně (ale i dobře) to samé. A možná právě to dodává dospěláckým Vánocům alespoň nějaké kouzlo... Vždyť co by to bylo za svátky bez shánění dárků na poslední chvíli a dokončování některých druhů cukroví v posledním předvánočním týdnu? Prostě to tak musí být... Pak to samozřejmě pokračuje. Jedna věc je totiž dárky nakoupit a druhá je pak všechny zabalit... To asi nějak podvědomě pokládám za méně důležité, extrémně rychlé nebo jaksi "samovolné". Jedině tak jsem bohužel schopná si vysvětlit, proč je rok co rok balím 23. prosince. Samozřejmě nestihnu zabalit všechny, takže některé kusy přesunu na Štědrý den. Na 16:45, kdy už se u nás kapr pomalu ale jistě chystá na pánev... Ani letos tomu samozřejmě (zatím) není jinak. Tak či onak, zítra to prostě přijde, a když se to tak vezme, zatím to pokaždé nějak dopadlo a všechno se stihlo.

A řeknu vám jedno - je úplně fuk, že už nejsem dítě a nevěřím na Ježíška, na Vánoce se těším! Jsou to sice úplně jiné pocity, jsem "nervózní" z trošičku jiných věcí, než když mi bylo pět, ale svoje kouzlo mají Vánoce pořád. Taky už mám chuť na bramborovej salát a talířek cukroví, kterým se odměním po vyčerpávajícím rozdávání a rozbalování dárečků. Tím bude ukončeno mé trápení v podobě předsevzetí "cukroví až od Štědrého dne, přece to všechno nevyzobeš ještě před Vánoci". Což platí pro celou naši domácnost, ačkoli táta se svým pokusem se slovem "vzorek" občas uspěje. I když... Cítila bych se jako pokrytec, kdybych nepřiznala, že i já jsem pár kousků ochutnala. Tak musela jsem se ujistit, že se mi ty nové (dobře, i ty již roky prověřené) druhy povedly, ne?

No nic, je půl desátý, končí Anděl páně a já jdu balit dárky... Jo a abych nezapomněla, přeju Vám doopravdy krásné Vánoce, prožijte je kouzelně a hlavně po svém.