Lev, nebo antilopa?

Když jsem takhle jednou seděla v autě vedle taťky a jeli jsme spolu po celém dni domů, jako obvykle jsme tak nějak probírali život a situace, které v něm nastávají. Znáte to... Co je poslední dobou fakt děsný nebo co je naopak děsně dobrý. Abych byla upřímná, už si vůbec nepamatuju, o čem jsme se ten večer vlastně bavili, ale v hlavě mi utkvěla jedna zásada, se kterou taťka tehdy přišel...

Jak tak jedeme, najednou povídá: "Hele, v životě je úplně jedno, jestli jsi lev, nebo antilopa, ale každopádně musíš běžet rychlejc." Nejdřív jsem se začala hrozně moc smát, protože mi to v tu chvíli přišlo docela dost vtipný, jenže táta pak začal svůj výrok naprosto seriózně obhajovat. A já zmlkla
a poslouchala, co se mi tím snažil říct. Asi tak o minutu později jsem věděla, že tohle životní moudro si budu pamatovat celý život.

A teď bych vám to možná taky mohla vysvětlit, co? Je to jednoduchý. Každej zkrátka nemůže bejt dravej jako lev, ten, co si jde pevně za svým a prodírá se skrz ty slabší, co mu nestačí. A když nejste lev, nezbývá vám nic jinýho, než být antilopa. Abyste přežili, musíte utéct tomu lvu. Dostat se do bezpečí. Být rychlejší. Je to jednoduchá rovnice. Aby lev uspěl, musí být rychlejší než antilopa, ulovit ji, a tím se dostat dál. Naopak aby byla úspěšná ta slabší, bezbranná antilopa, musí být rychlejší než lev a nenechat se chytit. V té jediné větě, co mi táta tehdy večer řekl, se za primitivními slovy skrývá jedna velká životní pravda. Když se chcete někam dostat a být v tom, co děláte, nejlepší, nestačí si za tím jen jít. Chce to běžet...

Frankoholik

Aux Champs-Elysées, aux Champs-Elysées
Au soleil, sous la pluie, à midi ou à minuit
Il y a tout ce que vous voulez aux Champs-Elysées.

Někdy se sama sebe ptám, čím to asi tak může být, že mám Francii raději než jakoukoli jinou zemi na světě. Říkám si, kde se ve mně tahle náklonnost bere a hlavně - co ji způsobilo. Nepřišla jsem na to. Ale víte co? Ono to vlastně není vůbec důležitý, protože mi bohatě stačí, že to tak prostě je. Rozhodla jsem se, že nemá smysl dál pátrat a spokojila se s tím, že mám v sobě asi francouzskou duši. A kdo ví? Vždyť v Česku žije jen okolo jedenáct procent (neberte mě za slovo, fakt nemám ponětí, jestli je to jedenáct nebo třináct) pravých, nefalšovaných Slovanů. Z čehož plyne, že těch zbylých osmdesát devět (nebo taky osmdesát sedm) procent pochází odjinud. A kromě Germánů můžeme mít my všichni, vy i já, předky právě někde mezi Francouzi, Rumuny, Maďary a co já vím. Vyberte si, kdo je vám nejsympatičtější a žijte v hezký představě, že v sobě máte trošku toho zahraničního šmrncu...

No, úvaha nad tím, proč mě to k Francii tak táhne, máme za sebou. Jenže je to vážně jenom úvaha, takže na to nemůžeme pohlížet jako na směrodatnou informaci. Ale důvody, proč všechno francouzský tak miluju, už směrodatný jsou. A je jich hned několik.

Kdo mě zná, tak dobře ví, že miluju kafe, koláče a kavárny. Francouzi taky a je to znát. V Paříži je kaváren tolik, že nevíte, do které si sednout dřív. Nejradši byste si celej den jenom přesedali a porovnávali, kde je vám nejlíp.  Můžete si vybrat. Uvolněná a domácká na Montmartru, kde si připadáte, jako kdyby čas běžel velkým obloukem kolem vás, malinká, moderní, s usměvavou servírkou za pultem někde v centru města nebo chic s šarmantním mrkajícím číšníkem u nábřeží Seiny. Zkrátka ráj pro lidi, jako jsem já.

Francouzi sami o sobě jsou skvělí lidi. Všichni mají dobrou náladu, neřeší hlouposti, vtipkují, jsou ukecaní a nedrží diety. Jídlo umí prožívat a toho si na nich cením. Tři tajemství francouzské kuchyně jsou ve své podstatě dost jednoduchá - máslo, máslo a... máslo. Francouzský bagety jsou nejlepší na světě croissantům se nic nevyrovná. Jo a mimochodem, už jste někdy ochutnali briošku? No, jestli ne, tak minimálně palačinky známe všichni a jistě mi dáte za pravdu, že bez nich by byl svět o několik odstínů tmavší. Opět za ně děkujeme Francii.

A když jsme u těch Francouzů, přiznejme si, že mezi ně patří celkem dost významných lidí. Kde by byla literatura bez Victora Huga, Antoine de Saint-Exupéryho, Charlese Baudelaira a mnoha dalších (omlouvám se všem ctěným literátům, které jsem nezmínila). A co takhle "otec moderního umění", uznávaný malíř Paul Cézanne? Jak chudá by byla kinematografie bez Brigitte Bardot nebo Belmonda?! O módě, parfémech a slavně Coco Channel nemluvě. Navíc bych takhle mohla pokračovat dál a dál. Francie jednoduše dala světu vážně hodně nenahraditelných věcí.

Od toho, že vylíčím, co všechno na Francii vnímám jako jedinečné, nemůžu očekávat, že z vás všech udělám stejné "frankoholiky". Spíš doufám, že jsem tím aspoň trošku přiblížila, jak tuhle zemi vnímám a hlavně proč. Protože k lásce potřebujete mít důvod. Nebo právě ani moc ne.

Photo diary - Kraków

Kraków jsem sice navštívila už podruhé, ale - přesně podle očekávání - jsem poznala, že "včera není dnes" a celé město i jeho atmosféru jsem vnímala úplně jinak, než před lety. Tak zaprvé se letošní návštěva lišila v tom, že bylo krásně. Když jsem Kraków viděla naposledy, byl říjen a pršelo. A počasí se podle mě na vašich dojmech z nějakého místa podepíše celkem zásadně... No a zadruhé mi tehdy bylo jedenáct. Myslím, že to nemusím více rozvádět. Každopádně Kraków je město, kde si každý najde to své, protože je to město mnoha tváří. A i když to zní jako klišé, skutečně tomu tak je!

Až do Krakówa dorazíte, určitě si nenechte ujít procházku podél Visly. Maximálně doporučuju si přivstat a po nábřeží se projít ráno. Kromě toho, že tu potkáte spoustu nadšených běžců a cyklistů dostanete jedinečnou píležitost k tomu, abyste začali svůj den doopravdy krásně. Uvidíte, jak neskutečně vás to nakopne.

Až se ocitnete mezi řekou a Wawelem, nezapomeňte se dívat napravo - určitě nepřehlédnete železného draka - symbol města - stojícího na velkém kameni. A když si počkáte na správný okamžik, něco uvidíte! Každou hodinu totiž chrlí oheň.

Dominantou města je bezpochyby gotický královský hrad Wawel, který rozhodně stojí za návštěvu. Doporučuji pokochat se hlavně exteriérem. Prohlédněte si zahrady a katedrálu sv. Stanislava a Václava. Pokud máte rádi prohlídky interiérů, můžete absolvovat asi hodinovou prohlídku v angličtině s průvodcem. Uvnitř upřete pozornost především na stěny - je to velkolepá podívaná. Až si budete myslet, že se jedná o tapety, vzpomeňte si, že jste na omylu. Jedná se o skutečné malby...

Hlavní náměstí je důležitým orientačním bodem. Právě odtud se rozbíhají všechny důležité uličky, které stojí za to postupně prozkoumat. Kraków je celkem přehledné město a jen velmi těžko tady zabloudíte. A i kdyby náhodou, právě sem, na Rynek Główny, se dokážete vrátit vždycky...

Stejně jako v mnoha větších městech Evropy
si i tady můžete půjčit kolo a využívat ho během vašeho objevování a poznávání. Určitě je to nejrychlejší způsob, jak město dobře poznat a zjistit, kudy se kam dostanete.

Až zatoužíte po dobré kávě a něčem sladkém, nebojte se, že by nebylo z čeho vybírat. Snad v každé uličce najdete útulnou kavárnu, pekárnu, bistro nebo zmrzlinářství, kde nebudete vědět, co ochutnat dříve...

... a jakmile se trochu posilníte...

... vydejte se na Krakovu mohylu! To lehčí stoupání za ten
výhled vážně stojí.


Nevynechejte ani místní tržnici. Seženete tady snad úplně všechno, od ovoce a zeleniny přes pesta, olivy a pečivo až po tradiční cukrovinky. A to se bavíme jenom o jídle...

 

A co kouzelného tu najdete dál?

Pokud milujete kavárny, bistra a pouliční jídlo, určitě zajděte do židovské čtvrti. Barevné ulice jsou takových podniků plné a všechny září pohodou a doslova hipsterskou náladou.

Můžete si objednat skvělou kávu, cheesecake, panini nebo i něco většího. Je na vás, jestli si k tomu vezmete knížku, někoho blízkého nebo jen sami sebe. Vždycky si to totiž užijete...

Je třeba si připomenout, že Kraków je významným historickým městem. Je plný nejen důležitých pamětihodností, ale především lidských příběhů a skutečných životů. Přesvědčit se o tom můžete
v Schindlerově továrně nedaleko od centra.

Muzeum je plné expozic...

...vzpomínek

                  ... a emocí.

Než se vydáte zpátky do centra, po prohlídce si zase můžete dát něco dobrého. V okolí továrny najdete hned několik restaurací nebo kaváren. Já neodolala skvěle vypadající a ještě lépe chutnající cookie sušence a flat white.



Kromě historie a super míst, kde se dá skvěle najíst je Kraków i městem umění. Výhodou je, že ho najdete přímo v ulicích. Nebo třeba na mostech...

A protože kdo byl v Polsku a neochutnal tradiční pirožky, jako by tam vůbec nebyl, musím vám doporučit, abyste je během své návštěvy rozhodně vyzkoušeli. Není třeba doporučovat konkrétní restauraci, jelikož na tuhle specialitu narazíte v podstatě všude, kam se vydáte. Můžete zajít například do tradiční polské hospůdky. Anebo přímo do specializované "pirožkárny". Všude vám je připraví na několik způsobů - ruské, s ovčím sýrem, s houbami nebo nasladko s tvarohem.
Za mě vyhrává ovčí sýr!

Doufám, že vám Kraków "učaroval" minimálně stejně, jako mně a že se tam co nejdříve vypravíte.
A připomínám, že je úplně jedno, jestli jste tam už někdy byli. Jak jsem zmiňovala, "včera není dnes" a každý den může přinést něco jiného. Tak dejte všem zítřkům příležitost!